Restauraci U Rozvědčíka zná snad každý návštěvník kraje Oty Pavla, ať přijede automobilem, na kole, přijde pěšky nebo připluje po řece. Kdo z nich ale tuší, jaký byl život a osud jejího prvního majitele a stavitele, odvážného rozvědčíka Jaroslava Fraňka, rodáka z blízkých Nezabudic?
Narodil se 8. října 1887 a v prvních měsících I. světové války byl ve svých osmnácti letech odveden do berounského 88. pěšího pluku. S ním se v roce 1915 vydal bojovat za Rakousko-Uhersko na frontu do východní Haliče. V té době ale v Rusku už byla První československá brigáda střelecká, a protože v srdcích českých vojáků se zakořenila myšlenka na budoucí státní svébytnost, nebylo divu, že Franěk se svými šestnácti spolubojovníky přeběhl 23. dubna 1916 do ruských zajateckých linií, kde se dostal do československého vojska. Na ruské frontě se stal rozvědčíkem a za statečnost získal svatojiřskou medaili 4. stupně. Ve slavné bitvě u Zborova však byl vážně zraněn dělostřeleckým granátem. Mimo jiné utrpěl těžký otřes mozku, který se neobešel bez následků. Lékařská vojenská komise zjistila, že strádá traumatickou neurózou a histero-epileptickými záchvaty. Její závěr byl pro Fraňka krutý: K vojenské službě neschopný.
Ve vietnamském Saigonu se nalodil na francouzskou loď Sierra Ventana a po přístání v Marseille na české půdě v Budějovicích stanul 13. února 1920. Už o dva dny později se hlásil v Praze u tranzitního praporu, kde obdržel obvyklou tříměsíční repatriační dovolenou. Po vyšetření v nemocnici jako desátník absolvoval v Chebu vojenskou ´mechanickou´ školu a posléze v Brně už v hodnosti rotmistra i Čs. poddůstojnickou školu pro zbrojíře. Přesto byl 1. listopadu 1923 přeložen do výslužby. Vedle zdravotních problémů zřejmě sehrálo při superarbitraci velkou roli osobní hodnocení. Jeho dobromyslná a klidná povaha by prý měla na podřízené malý vliv.
Je smutné,že v rodných Nezabudicích bylo zrušeno muzeum Jaroslava Fraňka, jež sídlilo v budově obecního úřadu.Statečného rodáka zde připomíná jeho rodný dům s pamětní deskou a památník padlým I. světové války
(klikni na obrázek pro zvětšení)
Sezonní restaurace U Rozvědčíka stojí poblíž Tyterského potoka od roku 1934.
(klikni na obrázek pro zvětšení)
Jako válečný invalida dostal v Nezabudicích trafiku, v níž ale prodávala jeho maminka. Sám se nechal zaměstnat jako agent u legionářské pojišťovny. Později se rozhodl na pozemku u křižovatky silnic Nezabudice-Týřovice vystavět dřevěnou boudu a na základě koncese zde provozoval živnost hostinskou a výčepní činnost. Povolení platilo v době turistické sezony od dubna do října. Na připomínku jeho hrdinských válečných let pojmenoval nálevnu a osvěžovnu podle francouzské državy v Indočíně - V Annamu.
V živnosti se Fraňkovi dařilo nad očekávání, avšak po neshodách s majitelem pozemku se rozhodl už na svém postavit zděnou výletní restauraci. Vybral si pro ni místo opravdu krásné. Kousek od Nezabudic, kde se údolí nejvíce rozšířilo loukami a kde se do Berounky vlévá Tyterský potok. Zkolaudována byla v 5. července 1934 a na jejím bílém štítě byl po dokončení v šedém pruhu černě vyveden název RESTAURACE u ROZVĚDČÍKA. Zde se také seznámil se svoji druhou manželkou,krásnou Antonií, jež mu byla oporou do konce života. Tady se scházel se svými kamarády z řad spolubojovníků, kterým mohl nabídnout i ubytování. Jiné hosty, zejména vděčné děti zásoboval válečnými rozvědčickými příběhy. Za II. světové války poskytoval azyl i uprchlíkům a pronásledovaným osobám. Zapojil se také do činnosti odbojové organizace Obroda národa, jež spoléhala, že nacistické Německo válku brzy prohraje. Aby Češi mohli převzít moc, museli mít připraveny zbraně. Franěk pomáhal s jejich úkrytem. Nechal je zazdít na půdě Rozvědčíku, druhou část pomohl zakopat v blízkém okolí v zaletovaných sudech. To alespoň vyprávějí legendy, pravdou však zřejmě je, že se jednalo o jediný sud plný nábojů. Na základě zrady byl dvakrát zatčený gestapem. Podruhé se ale k břehům Berounky nevrátil, a přestože žádal například u osobní kanceláře vůdce Adolfa Hitlera o udělení milosti, nebylo mu vyhověno. V roce 1943, 1. července, byl Jaroslav Franěk v berlínské věznici Plötzensee popraven.
Poct se mu dostalo až po smrti. Dne 15. prosince 1945 byl zbrojíří rytmistru Jaroslavu Fraňkovi udělen in memoriam Československý válečný kříž a 20. prosince 1947 mu byl propůjčen in memoriam čestný titul štábního rotmistra správní zbrojní služby.
(Použity byly materiály z publikace Václava Krůty)
|
